O zásobování bych toho mohla napsat hodně. Jako dítě jsem ráda pomáhala dědovi, když doručoval do jídelen ovoce a zeleninu. Práce ho moc bavila a říkal, že alespoň každý den má jiný a nemá v práci žádný stereotyp. Stereotypy nemám ráda, a proto je skvělé, že existují práce, kde se člověk nenudí. Navíc takových nabídek práce je hodně, a tak si každý může vybrat. Já jako brigádnice zkoušela distribuovat sladkosti.
Našla jsem nabídku na internetu a moc mě to zaujalo. Navíc jsem měla hodně kamarádek, kterým jsme mohla cukrovinky nabízet. Musím říct, že ze začátku mi to docela dost vynášelo, ale jak se tento sladký byznys rozjel, tak to pak dělal skoro každý. Už jsem nebyla v okolí jediná, ale bylo nás dost, takže jsem po pár měsících s touto distribucí sekla. Za pár korun mi to opravdu nestálo. Zkoušela jsem i distribuci vysavačů. To ovšem taky nedopadlo dobře, protože to zabíralo až moc času, tak to jsme taky musela opustit.
Pak je tu taky zásobování lékáren. Abych pravdu řekla, není to jen tak ledajaká práce. Je to převážně složitá a velmi zodpovědná práce, ve které má všechno svůj řád. Já to sice nikdy nedělala, ale moje sestra ano a říkala, že je to důležitá práce. Sestra musela projít kontrolní prověrkou, aby mohla zásobovat lékárny. V prověrce se dokonce i ptají, jestli jste byla někdy závislá na nějakých lécích nebo jste byla trestaná. Sestra samozřejmě nebyla ani jedno, a tak svou vysněnou práci dostala. Odjakživa sestru bavilo jezdit autem a dělat něco smysluplného, takže u této práce zůstala hodně dlouho. Později si udělala ještě další školu a začala pracovat přímo v lékárně. To byl taky její sen a všechno se jí splnilo. Zásobování lékáren není jednoduché a všechno má své papíry a důležité dokumenty, protože každý lék má své číslo, pod kterým v lékárně je.
