Historie
Letos je tomu přesně 60 let, kdy sovětská družice Sputnik 1 opustila Zemi a vystoupala na oběžnou dráhu Země. V porovnání s dnešními družicemi šlo spíše o vystřelenou dělovou kouli, která nesla rádiový přístroj. Tento čin dobře posloužil tehdejší propagandě.
Hned několik měsíců poté vypustily Spojené státy první vědecky využitelnou družici Explorer 1. Ta ve svém těle nesla detektory radiace a objevila tzv. Van Allenovy radiační pásy kolem naší planety.
Laika, hrdina i oběť
V téže době vypustili Sověti další družici, která nesla označení Sputnik 2 a tentokrát na její palubě byl živý tvor. Fenka Lajka se tak stala prvním živočichem ve vesmíru. Její pobyt v prostoru bez tíže nebyl dlouhý a určitě nebyl ani příjemný, ale Lajka se tak zapsala do dějin dobývání vesmíru.
Využití družic
Při vesmírných závodech mezi SSSR a USA se zjistilo, že družice jsou vhodnou technologií pro pozorování zemské atmosféry, a tak v roce 1960 byla vypuštěna družice TIROS1. Dalším využitím družic byla během Studené války špionážní činnost, i když snímky posílané na Zem byly dost nekvalitní a mnohdy se využívalo padáku z nejvyšších vrstev atmostéry. Ten nesl fotografie a zvukové stopy na kazetách.
V roce 1972 začala družice ERTS-1 mapovat zemský povrch a přinesla první snímky povrchu, takové jaké je známe z dnešních leteckým map na internetu. Tato mise přinesla revoluci v chápání životního prostředí.
Dnes slouží družice ke komunikaci navigačních systémů, k přenosu telefonních hovorů a k detailnímu sledování atmosférických jevů. Na jejich činnosti jsme zcela závislí a při jejich případném výpadku by zcela jistě nastal chaos.
Odpad
Stinnou stránkou umělých těles na oběžné dráze je jejich omezená životnost. Většina materiálu z družic sice shoří při řízené likvidaci v atmosféře, ale i přesto mnoho tak zvaného vesmírného odpadu zůstane kroužit kolem Země.
